Vzpomínka a rozloučení
Dne 13.10.2015 se členové českého baráčnictva zúčastnili pohřbu dlouholetého člena a významného činovníka obce baráčnické, rychtáře XVI.župy, souseda Karla Bališe. V jeho osobě odešel člověk, který se výraznou měrou zasloužil o zdárný chod baráčnických akcí a baráčnické činnosti vůbec, člověk spolehlivý, loajální, upřímný a vždy ochotný podat pomocnou ruku i dobrou radu.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
7.4.2015 dlouholetý člen, soused Karel Klír
Čas ubíhá a nevrací, co vzal. Jen láska, úcta a vzpomínky v srdcích zůstávají.
Život je energie, který nemůže být zničen, který nemůže být zahuben. Jenom jeho forma se může přeměnit. Život je ve své původní formě duchovní, ano, život je duch. Naše duše je duchovní existencí, je duchovní forma života.
Smrt neznamená ukončení naší životní cesty, ale že je bránou k jejímu pokračování na jiné existenční rovině. Bránou k životu, který bude o to plnější světla, čím vědoměji člověk zvládl úlohy svého života na zemi.
Smrt, jedna zastávka naší duše na pouti k dokonalému životu! Pochopíme-li, čím život skutečně je, pak ztratí smrt svoji hrůzu. Realita našeho života pokračuje dál. Jak, určujeme my sami.
Odešel jsi, „stejnými dveřmi", které se otevřou sem a pak na druhou stranu.
V našich srdcích a vzpomínkách zůstáváš dál.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Úryvek z "Hodnotící zprávy za rok 2014 a výhled do roku 2015", kterou na předvánočním sedění Obce baráčnické v Odoleně Vodě dne 14.12.2014 přečetl její autor - syndik Obce baráčnické v Odoleně Vodě, soused Roman Straka
"...A také, abychom se prostě setkali, vzájemně pozdravili, popřáli si a chvilku poseděli s těmi, které máme rádi. A při tom si i zavzpomínali na ty, kteří jednoho dne opustili své místo na rychtě a už se nevrátili.
Byť odchod souseda Václava Kotrby na konci loňského roku, byl nejbolestnější pro jeho ženu, tetičku Janu Kotrbovou, zasáhl nás všechny. Patrně i vy jste možná měli ten pocit, který zažíváme, když jsme po dlouhá léta zvyklí a vážíme si, takřka spoléháme na něčí rozhodnutí, necháváme se vést jeho příkladem a v ten ráz je všechno jinak. Někdy mám pocit (a o podobném zpívá v jedné ze svých písniček i písničkář Nohavica), že lidé neumírají, jen se jakoby vytrácí z míst, kde jsme je potkávali, kde jsme se s nimi zdravili, kde jsme spolu pracovali. (Dodnes vzpomínám na fantastickou atmosféru příprav výstavy věnované historii Vodolky, Dolínku a Čenkova, kdy jsme v roce 1998 spolu s rychtářem a mnohými z vás při plném pracovním nasazení několik dní ponocovali, aby se vše stihlo a vernisáž mohla začít ve chvíli, kdy byla naplánována. Díky ochotě tetičky Jarmily Klírové máme od ledna novou rychtářku, která Tě ve všem zastala, ale i tak – Václave, chybíš tady, byť nepochybuji, že i tam, kde ti zasíláme naše pozdravy, jsi při plné baráčnické „práci“. A mohu-li poprosit, drž nám tady dole palce.
Sotva jsme se jakž takž smířili s rychtářovým odchodem, přišla další rána. V srpnu při zádušní mši v našem místním kostele sv. Klimenta jsme se naposledy rozloučili s naší vzácnou dlouholetou členkou, tetičkou Annou Tovarovou. Pořád ji vidím, jak sedí drobná u malého čtvercového stolku zády k výčepu v restauraci Opera a prodává vstupenky na Sousedskou zábavu a přitom bedlivě střeží, aby jí do tanečního sálu neproklouzl nikdo bez placení..."
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
