Hned po naší návštěvě ve školní družině v oddělení Žabiček a Broučků jsme dostali další pozvání do 2.třídy Základní školy Vítězslava Hálka, tentokrát to byla třída Skřítci. I zde jsme měli pro děti připravené mandaly k vymalovávání a děti se hned pustily do práce.

Stejně jako minule jejich kamarádi ze Žabiček a Broučků se i třída Skřítků dověděla něco z historie baráčnictva. Navíc si mohly děti prohlédnout knihy z cyklu „Stará řemesla“, aby si udělaly představu, například jak to bylo s tkaním látek na kroje, které si chtěli baráčnici před 150ti lety ušít. Opět jsme se s dětmi zamýšleli nad tím, co lidé celé dny dělali, a dospěli jsme k závěru, že v 19.století, kdy baráčníci vznikli, byla hlavní náplní dne v každé rodině fyzická práce k zajištění toho, co bylo třeba k životu a přežití vůbec. Děti tak měly díky knihám možnost si alespoň na základě obrázků udělat představu, jak to bylo v té době například s pěstováním lnu, z něhož se pak tkalo plátno a šily kroje, nebo jak to bylo třeba s pečením chleba  - že získat mouku na chleba vůbec nebyla jednoduchá a krátkodobá záležitost a že šlo o těžkou fyzickou práci, do které se zpravidla zapojovala celá rodina.

A tak čas rychle plynul a hodina, kterou jsme jako baráčníci měli na návštěvu vyhrazenu, utekla jako voda. Ani jsem nestačila dětem ukázat návod podle kterého se kroje šily - i ten jsem měla s sebou. S výrobou kroje to bylo ještě mnohem složitější a přesto tomu lidé v 19.století  ten čas věnovali. Většinu částí kroje si lidé vyráběli sami – pro tetičky baráčnice sukně, spodničky, vyšívané zástěry, haleny s  háčkovanými nebo paličkovanými krajkami, vyšívané vesty, pro sousedy baráčníky kalhoty, vyšívané košile, vesty...

Byla to obrovská práce, ale výsledek stál za to například při tancování České besedy. Posoudit můžete sami.

Na našich webových stránkách www.baracnici-odolenavoda.webnode.cz naleznete několik odkazů, z nichž je patrné, že se do České besedy mohou jednoduchým způsobem zapojit i děti a také další odkazy, abyste viděli, že Českou besedu si můžete tančit tak, jak vám vyhovuje i v oděvu, ve kterém se cítíte nejlépe.  

https://www.youtube.com/watch?v=PsTpA9puBX8

https://www.lidove-pisnicky.cz/p/ceska-beseda/689

Tak to vidíte, kam jsme se dostali z návštěvy v druhé třídě Základní školy u Skřítků. A co říkáte? Našlo by se v našem městě pár nadšenců, kteří by se Českou besedu naučili a pak ji předvedli třeba na nějaké městské kulturní akci?

A teď to nejlepší. Mandalky se i tentokrát  dětem moc povedly, tak věříme, že i tentokrát udělaly radost všem – dětem, rodičům i učitelům a také všem ostatním. A my se těšíme na setkání s dětmi zase někdy příště.

Za tetičky a sousedy Obce baráčnické Vítězslava Hálka Odolena Voda syndička, tetička Jana Mašková

Hned po naší návštěvě ve školní družině v oddělení Žabiček a Broučků jsme dostali další pozvání do 2.třídy Základní školy Vítězslava Hálka, tentokrát to byla třída Skřítci. I zde jsme měli pro děti připravené mandaly k vymalovávání a děti se hned pustily do práce. Stejně jako minule jejich kamarádi ze Žabiček a Broučků se i třída Skřítků dověděla něco z historie baráčnictva. Navíc si mohly děti prohlédnout knihy z cyklu „Stará řemesla“, aby si udělaly představu, například jak to bylo s tkaním látek na kroje, které si chtěli baráčnici před 150ti lety ušít. Opět jsme se s dětmi zamýšleli nad tím, co lidé celé dny dělali, a dospěli jsme k závěru, že v 19.století, kdy baráčníci vznikli, byla hlavní náplní dne v každé rodině fyzická práce k zajištění toho, co bylo třeba k životu a přežití vůbec. Děti tak měly díky knihám možnost si alespoň prohlédnout obrázky a dovědět se, jak to bylo v té době například s pěstováním lnu, z něhož se pak tkalo plátno a šily kroje, nebo jak to bylo třeba s pečením chleba  - že získat mouku na chleba vůbec nebyla jednoduchá a krátkodobá záležitost a že šlo o těžkou fyzickou práci, do které se zpravidla zapojovala celá rodina. 

A tak čas rychle plynul a hodina, kterou jsme jako baráčníci měli na návštěvu vyhrazenu, utekla jako voda. Ani jsem nestačila dětem ukázat návod podle kterého se kroje šily  i ten jsem měla s sebou. S výrobou kroje to bylo ještě mnohem složitější a přesto tomu lidé v 19.století  ten čas věnovali. A že bychom si s tím dnes neporadili? Inu, každý se může zapojit, jak umí – někdo šije sukně, jiný spodničky, zástěry, další kalhoty, košile, vesty, největší práci asi dalo vyšívání a také krajkové zakončení rukávů a nákrčníků. Ty se musely nejprve uháčkovat nebo upaličkovat.

Byla to obrovská práce, ale výsledek stál za to. Dnes se již šijí kroje strojově a ty nejkrásnější jsou pak hotovým klenotem například při tancování České besedy. Posoudit můžete sami na našich webových stránkách, kde naleznete video z jedné takové akce, z něhož je patrné, že se do České besedy mohou jednoduchým způsobem zapojit i děti a také další odkazy, abyste viděli, že Českou besedu si můžete tančit tak, jak vám vyhovuje.

Tak co říkáte? Našlo by se v našem městě pár nadšenců, kteří by se Českou besedu naučili a pak ji předvedli třeba na nějaké městské kulturní akci?

Na našem webu www.baracnici-odolenavoda.webnode.cz naleznete odkaz, kde se můžete na Českou besedu podívat – a takto byste se mohli naučit tančit Českou besedu i vy. No řekněte – nebyla by to nádhera? Na webu naleznete více odkazů, takže zjistíte, že Česká beseda se nemusí tančit  jen v krojích, ale co si budeme  povídat – kroje jsou prostě kroje. A ta radost, která čiší z té hudby i z toho tance…!

https://www.youtube.com/watch?v=PsTpA9puBX8

Tak to vidíte, kam jsme se dostali z návštěvy v druhé třídě Základní školy u Skřítků a my se těšíme na setkání s dětmi zase brzy.

https://www.lidove-pisnicky.cz/p/ceska-beseda/689

Za tetičky a sousedy Obce baráčnické Vítězslava Hálka Odolena Voda tetička Jana Mašková, syndička