Baráčníci v mém životě

S Baráčníky jsem se setkávala už jako dítě školou povinné.

Nejsilnější  vzpomínky mám na Staročeské Máje, kdy už v době mého dětství chodili Baráčníci v krojovaném průvodu za doprovodu hudby, tance a zpěvu,

A byly to právě krásné vyšívané kroje s nadýchanými sukněmi  a vyšívanými stuhami, které mě už jako dítě u Baráčníků zaujaly nejvíce.V 80.letech pro mě byla nejvýraznější postavou paní Alena Kaňková, která vyšívala, šila a starala se o kroje Baráčníků. Její manžel působil u Baráčníků také jako rychtář a paní Kaňková působila jako panímaminka, tetička a také šafářka. Oba byli moc hodní.

S Baráčníky jsem se setkávala také při pokládání věnců na hroby padlých ve světových válkách.

Členy Baráčnické obce jsem vždy vnímala jako vyšší autoritu a v mém životě je s nimi spojený příjemný a láskyplný pocit, který se mi rozlil u srdce pokaždé, když jsem se s nimi setkala. Vždy ve mně probouzeli nadšení a radost.

V dospělosti jsem začala s Baráčníky spolupracovat při organizování jejich akcí a každý rok se těším i na Baráčnický ples.

Lidé ve Spolku Baráčníků jsou pro mě přátelsky přirozenou autoritou a  zároveň je vnímám jako příjemné, laskavé a navzájem si pomáhající lidi, kteří se vzájemně respektují a podporují i ve chvílích nejtěžších. Jsou to lidé tolerantní, se svou životní filosofií, která prozařuje osobnost každého z nich a pokud dojde k neshodě, hledají vždy to nejvhodnější řešení.

Jarmila Dvořáková