Baráčníci na Muzejní noci v Hálkově domku

Dne 4.6.2022 se tetičky a sousedé naší Obce baráčnické zúčastnili Muzejní noci v rodném domku Vítězslava Hálka v Dolínku. Šlo o jakési „neformální posezení s Vítězslavem Hálkem“, protože osobností Vítězslava Hálka byl prodchnut celý večer.

Nejprve nám o „Vítězslavu Hálkovi známém i neznámém“ poutavě vyprávěl Mgr. Michal Fránek PhD. z Ústavu pro českou literaturu Akademie věd ČR. Při jeho přednášce jsme se o „našem“ Vítězslavu Hálkovi dověděli mnoho nového a mě při přednášce napadlo, že by podobnou přednášku měli absolvovat i žáci základní školy. Dověděli by se tak, že Vítězslav Hálek byl také dítětem podobně jako oni, stejně tak byl dospívajícím, který se v určité chvíli postavil proti rozhodnutí rodičů a začal si utvářet život podle svých představ, přičemž přebíral zodpovědnost za svůj život. Tím, že si šel vždycky za tím, co ho bavilo a těšilo, všechno se mu v životě dařilo. Vítězslav Hálek si ve svém životě šel za tím, co chtěl, a i proto pro nás může být jeho dílo i dnes inspirací a motivací pro náš vlastní život.

Ve svých dílech zachycoval Vítězslav Hálek tehdejší život v našem kraji. Pokud se vypravíme na procházku do okolí Odoleny Vody, můžeme si takřka barvitě představovat, kde se dění jednotlivých povídek odehrávalo. Vítězslav Hálek miloval svůj domov i blízké okolí uprostřed polí a zeleně nedaleko Prahy, kde je dodnes tak krásně, a tak není divu, že náměty pro své povídky čerpal právě odtud v podstatě po celý svůj život. Byl však všestranným literátem, a tak psal hodně také zážitky z cest, o kterých psával do literárního tisku a také své milované Dorotce.

 Dorotka – první a také jediná láska Vítězslava Hálka, láska doslova na celý život, se při Muzejní noci dostala ke slovu v další části programu. Po přednášce pana doktora Fránka jsme se zaposlouchali do úryvků z milostné korespondence Vítězslava Hálka právě jeho milované Dorotce. Z těch řádků dodnes sálá radost a štěstí. Dopisy Vítězslava Hálka Dorotce byly mj. výjimečné i tím, že každý dopis začínal vždy jiným láskyplným oslovením.

V určité chvíli se nám při čtení ale doslova zatajil dech. To když nám paní Jindřiška Tycová četla z jednoho Hálkova dopisu Dorotce o dramatických okamžicích, kdy se společně s dalšími českými literáty málem utopili v jedné z malebných, avšak dravých slovenských říček. Nakonec ale všechno dobře dopadlo, a tak se i naše generace může seznámit s tím, jak to tenkrát bylo, díky jednomu z dopisů milované Dorotce, kde vše dopodrobna líčí.

Dílo Vítězslava Hálka nám má co říci i v dnešní době, o čemž svědčí i v nedávné době vydaný sborník „Básně a prózy - Vítězslav Hálek“, na jehož tvorbě se pan doktor Fránek také osobně podílel. Jistě by bylo milé a zároveň zajímavé procházet se prostřednictvím těchto povídek krajem Vítězslava Hálka i nyní, ve 21.století.

V rodném domku tohoto velikána české literatury 19.století jsme se pak alespoň pomyslně přenesli do 19.století a mohli si vychutnat atmosféru té doby. Protože se vše odehrávalo v místě, kde bývala kdysi hospoda, pro autentičnost nám nechal soused Roman Straka, jinak také předseda kulturní komise, dopravit do rodného domku občerstvení v podobě klasických utopenců, výborných koláčků a džbánků s vychlazeným pivem. V průběhu večera přišla také členka kulturní komise paní Miloslava Sadílková, která s sebou přivedla nefalšovaného harmonikáře v dobovém ustrojení – pana Procházku, s nímž si také sama zahrála. A tak se jedlo, pilo, hodovalo a k tomu rodným domkem zněly tóny starých, dobových staropražských písní, ale i těch nám důvěrně známých lidových písniček, na které jsme si my tancechtivé s radostí zatančily. 

V dobré společnosti dobrých lidí čas rychle utíká, a tak i večer ve společnosti (nejen) Vítězslava Hálka dospěl ke svému závěru. Krátce po 22 hodině nám na rozloučenou zatroubil ponocný.

A pak už jsme se rozešli do svých domovů.

Děkujeme tímto kulturní komisi za uspořádání této příjemné a zároveň poučné Muzejní noci, při které jsme se mohli nejen ve vyprávění, ale i v dobovém prostředí, alespoň na čas vrátit do 19.století, kdy lidé žili své životy naplno a s radostí. Jen je škoda, že nepřišlo více lidí, vše mohlo být ještě veselejší. Tyto akce bývají vždycky příležitostí pro milé sousedské setkávání nejenom pro nás baráčníky, ale i pro všechny ostatní občany „Vodolky“.

Za tetičky a sousedy Obce baráčnické Vítězslava Hálka v Odoleně Vodě zapsala tetička Jana Mašková, syndička