Výroční sedění Obce baráčnické Odolena Voda - Zpráva syndika souseda Romana Straky

Počestné právo rychtářko, vážená zástupkyně 16. župy, milé tetičky, neméně milí sousedé, ctění hosté!

Scházíme se, abychom se společně poohlédli za loňským rokem a naznačili si, co bychom rádi pro radost nás samých a svého okolí vykonali v roce letošním. Zdůrazňuji tu nezbytnost radosti v našich aktivitách a našich životech, protože bez ní se proměňuje naše pozemská existence v pouhé přežívání. Jsem rád i za možná nevědomé, ale o to opravdověji žité baráčnické, stejně jako sokolské „ni zisk, ni slávu“, protože obojí člověka proměňuje.

Loňský rok, ostatně jako řada těch předchozích, byl naplněn řadou aktivit, a to jak v rámci naší obce, tak navenek. Je moc dobře, že se naše tetičky a sousedé objevují na akcích organizovaných městem, ve kterém žijeme a jehož jsme součástí (tradiční květnové a říjnové pietní vzpomínky u pomníku padlých za první a druhé světové války na Dolním náměstí nebo zářijová prezentace spolků, sdružení a oddílů, konaná ve Sportovním areálu Odolena Voda. Právě sobota 16. září, kdy se Den pro Vodolku uskutečnil, byl pro nás pravděpodobně organizačně nejkomplikovanějším dnem loňského roku, protože jsme naše baráčnické poselstvo museli toho dne rozdělit na dvě části: jeden výsadek byl proveden v již zmiňovaném sportovním areálu, druhý na oslavách třicetiletého trvání nejmladší baráčnické obce naší 16. župy Karla Havlíčka Borovského v blízkých Hošticích.

Když už jsem u prolínání kulturně-společenských aktivit města a baráčníků, musím i coby člen městské kulturní komise a městský knihovník a tak trochu i neoficiální průvodce rodným domkem Vítězslava Hálka v Dolínku poděkovat baráčníkům za setrvalou účast na pravidelných nedělních literárních „Hálkovských“ čteních, pomoc s přípravou svátečního odpoledne Vánoce u Hálků (17. prosince), Zpívání u vánočního stromečku na Horním náměstí (23. prosince), stejně jako Vánočního „svatoštěpánského“ koncertu v kostele sv. Klimenta (26. prosince). Všechny tři naposledy zmiňované aktivity by se neobešly bez obětavé práce tetičky Jany Kotrbové. Moc za ni děkuji!

A už vůbec nesmím zapomenout poděkovat za pomoc přítomných tetiček při slavnostním představení městem vydané publikace Náš domov Vodolka ve Společenském sále Klubu Aero, které bylo spojeno s autogramiádou jejího autora, pana Františka Vejvody (27. listopadu). Za ta léta jsem zažil ledacos, ale takový zájem o akci a knihu jsem nepředpokládal ani v těch nejoptimističtějších představách.

Dvě z našich tetiček (pod startovními čísly 120 a 121) dokonce vyběhly 17. listopadu na trať vodolského Sametového běhu a byť od začátku braly závod opravdu „sametově“, na rozdíl od běžců ve značkovém běžeckém oblečení a s měřičem srdeční frekvence na zápěstí, kteří pojali závod spíše jako bitvu o nejvyšší stupeň vítězů, zúčastnily se jej a doběhly. Jak v osobním životě, tak v historii národa nejde, myslím, ani tak o heroický chvilkový výkon, jako spíš o dlouhodobě vytrvalý běh, názorovou setrvalost a věrnost zásadám.

Děkuji i za tradiční podporu věnovanou našim spolkovým přátelům – Sboru dobrovolných hasičů z Dolínku – a přetavenou do baráčnické účasti na Staročeských májích (20. května). Dovolím si při té příležitosti tlumočit pozdravy starosty dolínských hasičů, pana Petra Poláka, a omluvit jej z účasti na našem dnešním hodnoticím sezení. Mají povinnosti jinde.

A teď něco málo k našim vlastním baráčnickým aktivitám. Pokud nepočítám pondělní odpolední setkávání našich tetiček (pověstné „babince“), sešli jsme v loňském roce na rychtě celkem 8krát. Poprvé na výročním sezení (14. ledna) a naposledy na vánočně laděném sezení (16. prosince). Uspořádali jsme – s podporou městské kulturní komise – Sousedskou zábavu v restauraci Opera v Dolínku (18. března) a vyrazili na sv. Václava (28. září) na výlet do Teplic a jeho blízkého okolí.

Účastnili jsme se valného hodnoticího sezení naší 16. župy v Líbeznicích (11. března) a naši zástupci se rozjeli do blízkého okolí podpořit sousedy a tetičky z jiných baráčnických obcí v jejich aktivitách, mimo jiné do Zálezlic (17. února) a do Hoštic (18. února).

Nechyběli jsme ani na Slavnostním představení hry Pavla Kohouta věnovaném písničkáři Karlu Hašlerovi ve Vinohradském divadle, pořádaném u příležitosti 110. výročí otevření divadla (23. listopadu) a na Valném sezení rychtářů v pražském Grant hotelu Alchymist (25. listopadu).

Je ke cti našich tetiček a sousedů, že ani v roce 2017 se neopomněli zúčastnit aktivit jiných spolků, které se spolu s námi baráčníky snaží udržovat tradice a zvyky, které byly kdysi neoddělitelnou součástí života našich prababiček a pradědečků: chodský Věneček ve vinohradském Národním domě (16. ledna), dudácké Vítání jara na Zbraslavi (26. března) či Krajanské krojované slavnosti v pražských Dolních Chabrech (1. září).

Jsem rád, že někteří z nás nechyběli ani na Slavnostním zasedání Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky v Praze na Malé Straně, věnovaném vzpomínce na Tomáše Garriqua Masaryka, na Výletu se Sdružením rodáků a přátel Chodska a Pošumaví (Chodové v Praze) do Vlašimi (víkend 27. – 28. května), na Svatojánských slavnostech Navalis, konaných na řece Vltavě – kde jinde, když zrovna v tomto živlu ukončil násilně svůj život sv. Jan Nepomucký – (15. května), na pietní vzpomínce v chrámu sv. Cyrila a Metoděje v pražské Resslově ulici, v místech posledního vzdoru českých parašutistů, kteří za druhé světové války připravili o život říšského protektora Reinharda Heydricha (18. června), stejně jako na adventním charitativním koncertu v kostele svatých Šimona a Judy v Praze 1. Moc přeji sousedu Hochovi, aby po nezbytné rekonvalescenci a nabrání potřebných sil nás právě na těchto akcích spolu s dalšími našimi baráčníky nadále reprezentoval. Jeho role je v tomto případě nezastupitelná. Jen starost o prapor Veleobce ať napořád svěří praporečníkům a věnuje se zodpovědností sobě vlastní a svými letitými zkušenostmi plně funkci velitele praporečníků.

Teď něco k roku 2018, z něhož jsme již ukousli – počítám-li dobře – 41 dní. Je nabíledni, že celých jeho 365 dní bude protkáno červeno-modro-bílou nití připomínek 100. výročí vzniku samostatného československého státu, slavených prakticky v celé České republice. Ať už budou mít tyto připomínky podobu slavností, lidových veselic a happaningů, nebo pietních setkání u četných pomníků padlých za první světové války či Líp svobody, myslím, že by je bylo vhodné spojit s alespoň krátkou sebereflexí, zda jsme záměrům a odkazu „otců zakladatelů“ nezůstali v těch uplynulých sto letech přece jen něco dlužni.

Naše baráčnická připomínka tohoto slavného výročí se uskuteční 13. října a bude spojena s oslavami 85. výročí 16. župy Karla Havlíčka Borovského v blízkých Líbeznicích. Předtím, 12. května, nás čekají další oslavy, přesněji jedna z několika oslav připomínajících 145. výročí trvání českého baráčnictva, a to v pražských Horních Počernicích. A ještě předtím se vypravíme do Café baru Žlutá karta v Líbeznicích na volební hodnoticí sezení naší župy.

Abychom se i trochu poměli, zejména naše tetičky již horečně připravují na 24. března do rekonstruované restaurace Opera naši tradiční Sousedskou zábavu. Vezměte prosím sebou co nejvíce blízkých a přátel, ať sál zaplníme a zábavu si společně užijeme.

Nezapomeňme také podpořit dolínské hasiče na jejich Staročeských májích a držme jim všechny palce, aby se jim zase podařilo na Vodolce, v Dolínku a v Čenkově najít dost děvčat, která budou chtít být vyvedena, stejně jako odvážné mládence, kteří je budou ochotni vyvést. Život se žel nemilosrdně stěhuje do virtuálního světa a je možná jen otázka času, kdy i partnerské vztahy a zakládání rodin budeme objednávat v e-shopech.

Rozhodně se ale můžeme společně těšit na vlastivědný výlet. Cíl ještě není upřesněn. Co ale mohu slíbit již teď, že jím bude jedno z mnoha krásných míst naší země.

V této souvislosti musím poděkovat našemu městu za vstřícnost s jakou a za jakých podmínek nám umožňuje využívat coby rychtu prostory, v nichž se pravidelně scházíme, stejně jako za příspěvky na naši celoroční činnost poskytované prostřednictvím dotačního programu. Bez nich bychom si mnohé aktivity včetně výletu nemohli dovolit. Považujme si toho!

Co říci závěrem. Vstupujeme do 83. roku vodolské baráčnické existence s 27 tetičkami a sousedy. Máme ve svých řadách tři čestné členy a jsme moc rádi, že i dva členy, jimž vzdálenost bydliště neumožňuje se plně zapojit do naší práce, ale přesto přispívající.

Přeji nám všem v roce 2018 spokojený život, radost z blízkosti těch, které máme rádi, a dostatek pochopení a ohleduplnosti ke všem, se kterými sdílíme toto město, tento kraj, tuto zemi a tento svět.

Roman Straka, syndik

Baráčnická rychta, Odolena Voda

Sobota 10. února 2018