Vánoční výlet na zámek Loučeň - vyprávění

Dne 28.12.2013 jsme se společně s Baráčníky vypravili na zámek Loučeň.

Než začal hlavní program, měli jsme chvíli času, a tak jsme se vrátili do dětských let a dováděli jsme v labyrintech, které jsou tu vybudovány pro pobavení návštěvníků.

To byl náš první návrat do dětských let, během odpoledne bylo takových návratů ještě několik.

V zámeckém parku jsme dokonce potkali Bílou paní, a tak jsme se s ní vyfotili

Do zámku nás krátce po 16.hodině pozvala sama kněžna. Vešli jsme do vánočně vyzdobené vstupní haly a se zájmem si začali prohlížet zde vystavené obrazy. Na některých z nich jsme poznali nám důvěrně známé tváře - já osobně jsem rozpoznala Martu Kubišovou a Lenku Filipovou, ostatní možná poznali všechny ty, kteří byli na zhruba šesti obrazech zobrazeni.

Ve vstupní hale mě však mnohem více než  obrazy, upoutal historický kočárek s nadýchanými peřinkami, který stál v rohu vstupní haly, hned vedle stříbřitě vánočně ozdobené truhly. Neodolala jsem a šla jsem si ho pohoupat - vrátila jsem se tak do svých mladých let podruhé, jako malá bych si do něj určitě nejraději dala svou panenku a šla ji vozit po zámeckém parku.

Po schodech jsme vystoupali do prvního patra.  Tady jsme si mohli prohlédnout saně poštovní služby Thurn-Taxisů,kteří měli, jak jsme se dověděli z výkladu, na začátku 20.století poštovní službu. V dalším výkladu jsme se také doslechli, že pojem TAXI není vůbec náhoda, ale že to byli právě Thurn-Taxisové, kteří dali název této dopravní službě, známé do dnešních dnů.

Ze schodiště jsme se pak přemístili do jídelny. Tady měli mnozí z nás možnost usednout s paní kněžnou k prostřenému stolu a paní kněžna nám začala o sobě vyprávět. Nebyla to žádná puťka, byla zvyklá žít na dost "vysoké noze" a také byla zvyklá poroučet. To se ostatně ukázalo i ve chvíli, kdy se na scéně objevil i sám kníže Thurn-Taxis. I svého manžela kněžna totiž dost komandovala, on jí však nezůstával nic dlužen…

My všichni jsme byli vtaženi do prohlídky zámku tím, že jsme se do výkladu mohli sami zapojit. V další místnosti, která se nazývala "Čínský salonek" proběhla u kulatého stolu spiritistická seance, ve které kněžna s dalšími třemi dobrovolnicemi z naší skupiny, zvaly mezi nás pozitivní energii.  Pan kníže sice této zábavě příliš nakloněn nebyl a seanci poněkud  rušil, přesto se podařilo pozitivní energii přivolat - pan kníže poukázal na to, že to je možné poznat podle toho, že se všichni přítomní usmívají. A to byla pravda.

Z Čínského salonku jsme přešli do prostorné koupelny. Zde jsme měli možnost si prohlédnout např. první splachovací záchod, u kterého nám bylo vysvětleno, jak fungoval, také jsme byli poučeni, že zámek Loučeň byl jedním z prvních objektů, kde byla již v závěru 19.století používána elektřina díky dieselovému agregátu nainstalovanému ve sklepení zámku. Dále jsme byli v koupelně upozorněni na takové vymoženosti, jako je vana a tekoucí teplá voda.

Z koupelny jsme přešli do pracovny pana knížete. Pan kníže rád cestoval, a tak měl ve své pracovně různé upomínky z cest, jeho největší vášní však byli koně, jejichž fotografie zabíraly většinu místa na stěnách pracovny pana knížete. Kromě toho jsme se díky paní kněžně dověděli, že je pan kníže také velice soucitný - stará se zhruba o devět dětí ze sousedství a velice ochotně chodí také po večerech utěšovat jejich maminky… :-) Nemanželských dětí bylo celkem 11 a k tomu měli kněžna s knížetem ještě tři vlastní děti, které nám kníže představil už v jídelně. Pan kníže byl skutečně přičinlivý, 14 dětí - to je, jak správně poznamenala paní kněžna, velice slušné skóre :-). Je dost možné, že ještě dnes žijí kdesi v podzámčí jeho potomci…

Pak nás zavedla do svých komnat paní kněžna, ta však už tolik sdílná nebyla, za to jsme mohli v jejích komnatách obdivovat  např. dobové šperky či šaty…

Uprostřed další místnosti stál prastarý klavír a pan kníže nás zde uvítal slovy: "Vsadil jsem se s kněžnou, že v každé skupině, ve které je více než 15 lidí bude aspoň jeden člověk, který umí hrát na klavír…" Pan kníže se rozhlédl po nás přítomných s nadějí v očích, ale nikdo neměl odvahu se přihlásit: "Je to jedno, co zahrajete, třeba skákal pes přes oves…" žadonil pan kníže. Nic...  Už to vypadalo, že sázku prohraje, když tu se ozvalo z kouta: "Tak já to zkusím…" Ke klavíru usedl muž středních let v zimní bundě a se soustředěným výrazem v tváři začal hrát: "O-včá-ci čtve-rá-ci…" až zahrál celou písničku a sklidil za to potlesk. Jak je vidět na fotografii, pan kníže se spokojeně usmívá a i paní kněžnu tento "umělecký vstup" pobavil :-). Když jsme opouštěli místnost, pan kníže ještě dodal:  "Ten klavír je z roku 1911 a hrál na něj také náš první pan prezident Tomáš Garique Masaryk. Vyřiďte to tomu pánovi, prosím…" A tak jsem to svému příteli Karlovi vyřídila… 

Úžasně působivá a zábavná i poučná prohlídka zámku končila v zámecké knihovně.

Tady jsme si se zájmem prohlédli knihu, kterou prý napsala i ilustrovala sama kněžna, také jsme zde viděli kroniku rodu Thurn-Taxisů a kromě toho jsem si zde všimla na stolku v rohu ještě dvou velikánských knih, které sice s největší pravděpodobností nebyly originály, ale přesto byly obdivuhodné, ale netroufala jsem si do nich nahlédnout, takže nevím, čeho se týkaly...

Výlet na zámek Loučeň s partou lidí, kteří jsou dlouholetými přáteli, byl velice příjemným, poučným a také smysluplným způsobem, jak strávit volný sobotní čas na konci roku.

Díky za jeho organizací Baráčníkům a především kulturní komisi města Odolena Voda.

Text: Jana Mašková

Foto: Jarmila Klírová, Karel Klír, Karel Seidl